V občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) najdeme celou řadu smluvních typů, které umožňují podnikatelům i běžným občanům upravit své závazky podle konkrétních potřeb. Zvláštní skupinu tvoří tzv. smlouvy obstaravatelského a zprostředkovatelského typu, jejichž podstatou je činnost jedné osoby (obstaravatele či zprostředkovatele) ve prospěch jiné osoby, obvykle s cílem zařídit určitý obchod nebo umožnit uzavření smlouvy s třetí stranou.
Tyto smlouvy jsou v praxi velmi rozšířené – setkáváme se s nimi například u realitních makléřů, cestovních kanceláří nebo personálních agentur. Přesto mají odlišné právní i ekonomické důsledky.
Smlouva o obstarání věci
Právní úprava
- Občanský zákoník, § 2455 a násl.
Podstata smlouvy
Smlouvou o obstarání věci se obstaravatel zavazuje, že pro objednatele zařídí určitou záležitost (věc). Jedná přitom vlastním jménem, ale na účet objednatele.
- To znamená, že obstaravatel vystupuje navenek vůči třetím osobám, ale hospodářský prospěch či závazky dopadají na objednatele.
Typické znaky
- Jednání vlastním jménem – obstaravatel uzavírá smlouvy se třetími osobami přímo, ale ekonomické účinky nese objednatel.
- Flexibilní obsah – předmětem obstarávání může být prakticky jakákoli činnost – od zařizování cestovních služeb až po obstarání kulturní akce.
- Odměna – nárok na odměnu vzniká jen tehdy, pokud si ji strany výslovně ujednají.
Příklady z praxe
- cestovní kancelář sjedná zájezd pro klienta,
- kulturní agentura zajistí účinkování umělců na koncertu,
- firma zajistí servisní služby prostřednictvím třetích dodavatelů.
Smlouva zprostředkovatelská
Právní úprava
- Občanský zákoník, § 2445 a násl.
Podstata smlouvy
Zprostředkovatel se zavazuje, že zprostředkuje zájemci příležitost uzavřít určitou smlouvu s třetí osobou, a za tuto činnost mu náleží odměna.
Na rozdíl od obstaravatele zprostředkovatel:
- sám nevstupuje do hlavního smluvního vztahu,
- jeho úkolem je „přivést k sobě“ zájemce a třetí osobu, aby mohli smlouvu uzavřít přímo.
Typické znaky
- Zprostředkování příležitosti – není podstatné, co se sjedná, ale to, že zprostředkovatel umožní zájemci uzavřít smlouvu.
- Odměna – nárok zpravidla vzniká až tehdy, když je zprostředkovaná smlouva skutečně uzavřena (pokud není dohodnuto jinak).
- Neúčast v hlavním vztahu – zprostředkovatel není smluvní stranou výsledné smlouvy mezi zájemcem a třetí osobou.
Příklady z praxe
- realitní kancelář zprostředkuje prodej nebo pronájem nemovitosti,
- personální agentura zprostředkuje pracovní smlouvu mezi zaměstnavatelem a uchazečem,
- obchodní agent zajistí obchodní kontakt mezi výrobcem a odběratelem.
Hlavní rozdíly mezi smlouvami
| Kritérium | Smlouva o obstarání věci | Smlouva zprostředkovatelská |
| Role poskytovatele služby | Obstaravatel jedná vlastním jménem, ale na účet objednatele | Zprostředkovatel pouze zajišťuje kontakt, sám není účastníkem výsledné smlouvy |
| Výsledek činnosti | Obstaravatel věc skutečně „zařídí“ nebo obstará | Zprostředkovatel vytvoří příležitost k uzavření smlouvy |
| Odměna | Nárok jen při ujednání | Nárok obvykle až při uzavření smlouvy se třetí osobou |
| Typické užití | cestovní kanceláře, kulturní akce, servisní služby | realitní makléři, pracovní agentury, obchodní zastoupení |
Smlouvy obstaravatelského a zprostředkovatelského typu mají v českém právu dlouhou tradici a jejich praktické využití je široké. Zatímco obstaravatel aktivně vystupuje navenek a fakticky zařizuje určitou záležitost pro objednatele, zprostředkovatel se omezuje na „dohazování“ obchodních příležitostí a propojení zájemce s třetí stranou.
Pro praxi je důležité správně vymezit předmět smlouvy i podmínky vzniku odměny, aby mezi stranami nevznikaly spory o to, zda byla činnost skutečně vykonána a kdy je třeba zaplatit.
foto / archiv LNR
