Faktura bývá v praxi brána jako samozřejmost: vystavím ji, pošlu odběrateli a čekám na úhradu. Jenže právě u faktur často vznikají zbytečné chyby — někdy drobné formální nedostatky, jindy problém, který může komplikovat účetnictví, nárok na odpočet DPH nebo komunikaci s finančním úřadem.
Základní pravidlo zní, že ne každá faktura je daňový doklad. Záleží hlavně na tom, zda ji vystavuje neplátce DPH, plátce DPH, identifikovaná osoba, nebo zda jde jen o zálohovou fakturu.
Faktura není vždy totéž co daňový doklad
Slovo „faktura“ české předpisy nepoužívají tak přísně jako pojem účetní doklad nebo daňový doklad. V běžném obchodním styku faktura znamená dokument, kterým dodavatel požaduje zaplacení ceny. Z pohledu práva a daní je ale podstatné, zda faktura zároveň splňuje náležitosti účetního dokladu podle zákona o účetnictví, nebo daňového dokladu podle zákona o DPH.
Účetní doklad musí podle § 11 zákona o účetnictví obsahovat zejména označení dokladu, obsah účetního případu a jeho účastníky, peněžní částku nebo cenu za měrnou jednotku a množství, okamžik vyhotovení, okamžik uskutečnění účetního případu, pokud se liší, a podpisové záznamy odpovědných osob.
U daňového dokladu je pravidel více, protože slouží pro účely DPH. Zákon o DPH stanoví, že daňový doklad musí obsahovat například označení dodavatele i odběratele, DIČ, evidenční číslo dokladu, rozsah a předmět plnění, den vystavení, den uskutečnění plnění nebo přijetí úplaty, jednotkovou cenu, základ daně, sazbu daně a výši daně v české měně.
Neplátce DPH – vystavuje fakturu, ale ne daňový doklad
Neplátce DPH vystavuje běžnou fakturu, nikoli daňový doklad k DPH. To je důležité napsat rovnou: neplátce DPH na faktuře neuvádí DPH, sazbu DPH ani částku DPH. Odběratel si z takové faktury nemůže uplatnit odpočet DPH, protože žádná daň na výstupu nebyla účtována.
Faktura neplátce by měla obsahovat zejména:
| Údaj | Doporučení |
| Označení dokladu | Např. „Faktura č. 2026-001“ |
| Identifikace dodavatele | Jméno / firma, sídlo, IČO, případně údaj o zápisu v rejstříku |
| Identifikace odběratele | Jméno / firma, sídlo, IČO, případně DIČ odběratele |
| Popis plnění | Co bylo dodáno nebo poskytnuto |
| Cena | Celková cena bez rozpisu DPH |
| Datum vystavení | Kdy byla faktura vystavena |
| Datum uskutečnění plnění | Prakticky vhodné uvádět, zejména pro účetnictví |
| Splatnost | Kdy má být zaplaceno |
| Platební údaje | Číslo účtu, variabilní symbol |
| Poznámka k DPH | Např. „Nejsem plátce DPH.“ |
U neplátce je velmi vhodné uvádět větu: „Dodavatel není plátcem DPH.“ Není to univerzální zákonná formulace pro každý případ, ale prakticky tím předejdete tomu, že odběratel bude hledat sazbu DPH nebo bude chtít opravu dokladu.
Plátce DPH – faktura zpravidla musí být daňovým dokladem
Plátce DPH musí u zdanitelného plnění řešit nejen obchodní stránku faktury, ale i náležitosti daňového dokladu. Právě zde vzniká nejvíce chyb.
Daňový doklad plátce DPH musí podle § 29 zákona o DPH obsahovat zejména tyto údaje: označení osoby, která plnění uskutečňuje, její DIČ, označení příjemce plnění, DIČ příjemce, evidenční číslo dokladu, rozsah a předmět plnění, den vystavení, den uskutečnění plnění nebo den přijetí úplaty, jednotkovou cenu bez daně, případnou slevu, základ daně, sazbu daně a výši daně v české měně.
Prakticky by tedy faktura plátce DPH měla obsahovat:
| Údaj | Proč je důležitý |
| Evidenční číslo daňového dokladu | Musí být jednoznačné a navazovat na evidenci |
| Identifikace dodavatele | Název, sídlo, IČO, DIČ |
| Identifikace odběratele | Název, sídlo, IČO, DIČ, pokud je přiděleno |
| Datum vystavení | Povinný údaj daňového dokladu |
| DUZP / datum uskutečnění plnění | Rozhodné pro DPH |
| Datum přijetí úplaty | Pokud předchází plnění a vznikla povinnost přiznat daň |
| Rozsah a předmět plnění | Nestačí neurčité „práce“ nebo „služby“ |
| Cena bez DPH | Základ daně |
| Sazba DPH | Např. 21 %, 12 % nebo jiná použitelná sazba |
| Výše DPH | Musí být uvedena v české měně |
| Cena celkem | Částka k úhradě |
| Platební údaje | Účet, variabilní symbol, splatnost |
Zákon počítá i s případy, kdy musí být na dokladu zvláštní údaj. Například u přenesení daňové povinnosti má být uvedeno „daň odvede zákazník“, u osvobozeného plnění má být uveden odkaz na příslušné ustanovení nebo jiný údaj, že je plnění osvobozeno.
Daňový doklad musí být obecně vystaven do 15 dnů ode dne, kdy vznikla povinnost přiznat daň nebo přiznat plnění; u vybraných přeshraničních plnění zákon pracuje se lhůtou do 15 dnů od konce kalendářního měsíce.
Zjednodušený daňový doklad – účtenka není „méněcenný“ doklad
U menších plateb může plátce DPH vystavit zjednodušený daňový doklad. Ten lze podle zákona vystavit, pokud celková částka za plnění na dokladu není vyšší než 10 000 Kč.
Zjednodušený daňový doklad nemusí obsahovat některé údaje, například označení osoby, pro kterou se plnění uskutečňuje, její DIČ, jednotkovou cenu bez daně, základ daně nebo výši daně. Pokud neobsahuje přímo výši daně, musí obsahovat celkovou částku, kterou dodavatel získal nebo má získat.
Pozor ale, že zjednodušený daňový doklad nelze použít vždy. Zákon výslovně uvádí případy, kdy jej vystavit nelze, například u dodání zboží do jiného členského státu s osvobozením od daně.
Identifikovaná osoba: není plátce DPH, ale má povinnosti k DPH
Identifikovaná osoba je častý zdroj zmatků. Není to totéž co plátce DPH. Identifikovaná osoba se registruje k DPH jen pro určité přeshraniční situace, typicky když přijímá služby ze zahraničí nebo poskytuje určité služby do EU.
Prakticky řečeno tedy identifikovaná osoba zůstává pro tuzemská plnění v postavení neplátce DPH. U běžné tuzemské faktury tedy neuvádí českou DPH a nevystavuje klasický tuzemský daňový doklad jako plátce. Současně ale může mít povinnost přiznat a zaplatit DPH z vybraných přeshraničních plnění a nemá standardní nárok na odpočet jako plátce.
Faktura identifikované osoby u tuzemského plnění by měla vypadat podobně jako faktura neplátce, tedy bez rozpisu DPH. Doporučuje se uvést například:
„Dodavatel není plátcem DPH, je osobou identifikovanou k dani.“
foto / archiv LNR (AI)
