Jak přijímat negativní zpětnou vazbu? Těžko, že? Přitom negativní zpětná vazba je velmi jednoduše řečeno úplně běžná kritika. Kritické zhodnocení vaší práce, postupu, výsledku, čehokoli. Kritické je na tom to, že obvykle nejde o něco, co jste chtěli slyšet. Naopak, dozvídáte se, že něco děláte špatně, nesprávně, možná jste se do toho vůbec neměli pouštět.
Negativní zpětná vazba a jak ji zvládat
Proč vůbec přemýšlet nad tím, jak kritiku zvládat? Přece s kritikou se každý setkává už od útlého dětství. Kritika je proces výchovy, směřování chování, je součástí klasické socializace člověka. Ne?
V dospělém věku a pak například v zaměstnání může navíc poskytovat zajímavý zdroj poznatků. Tedy samozřejmě, pokud jsou řečené vhodně, ne v afektu 🙂
Jaké jsou nejčastější způsoby, kdy se dozvíte kritiku?
Kdy se člověk nejlépe dozví názor jiného, který se běžně třeba neříká (s ohledem na vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, s ohledem na etiketu apod.)?
- Když s vámi bude hovořit dítě – to se můžete těšit na záplavu upřímnosti a otevřenosti
- Když se potkáte s člověkem, co dočasně ztratil zábavy (typicky mírná opilost na firemních večírcích, v hospodě a podobně)
- Když budete mluvit s někým rozčileným
- A pak vám hodně poví i člověk ublížený (získal jsi moji vysněnou pozici, tak si poslechni, co si o tobě myslím…)
- Negativní zpětnou vazbu ale umí dát i anonym nebo no name nakupující na internetu
- Žádaná zpětná vazba by pak měla vycházet od neutrálního subjektu – jednoduše zhodnocení faktů a hotovo
Jak se s kritikou srovnat?
Na to těžko bude existovat jediná a správná odpověď, protože kritické a nepříjemné situace zvládá každý trochu jinak.
Co je však chybou si říct můžeme
Asi není úplně nejlepší odpovědět protiútokem a naprostým popíráním faktů. Odmítání jakékoli kritiky si může dovolit málokdo. Byť se samozřejmě může stát, že je kritika zcela neodůvodněná, třeba myšlená ze msty a podobně. Pokud na kritice něco pravdy je, je to ale skvělá příležitost zamyslet se nad sebou nebo nad svou prací.
Kritika totiž může být velmi zajímavý zdroj informací.
Chybou ale může být také podvědomé vzdávání situace nebo nalézání řešení. Něco jako “vím, že jsem udělal chybu, ale já to jinak neumím, jinak to prostě nejde…”
Hanění kritiků také moc nepomáhá. Samozřejmě, že si můžete rozumně slovně ulevit. Ale to je tak asi všechno. Pokud je kritika pravdivá, nepřekřičíte ji. A stejně se s tím budete muset vyrovnat a/nebo se pohnout z místa… Rychlá reakce a rychlé odmítnutí zpětné vazby se nemusí vyplatit, zvlášť, když jsou vaše myšlenky slyšet 🙂
Chybou je i přijímat kritiku bez rozmyslu. Říct hned: jo to je pravda, celý jsem to zkazil a ani se nezamýšlet nad reálností nebo realizovatelnosti předestřené kritiky. Vážně, kritici nemají vždy pravdu, o tom tento článek není. Důležitá je snaha najít rovnováhu, optimální stav. Zkuste z kritiky udělat užitečnou věc.
Fyzické a duševní reakce na kritiku
Častou reakcí na negativní zpětnou vazbu je uzavření se, trápení se, ztráta sebevědomí, nulová snaha se dál rozvíjet, vzdání se snahy po dalších příležitostech, úkolech a podobně. To je velká chyba. Netrapte se neúspěchy! Rozumná kritika se může stát spíš impulsem pro další rozvoj znalostí, dovedností, ne rezignace. Je jen na vás, jak se získanými postřehy dále naložíte.
Lidé se velmi často kritiky bojí a když se jim nějaké dostane snaží se jí do budoucnosti dále vyhýbat. A to ne vždy tak, že by se jí postavili čelem, ale tak, že prostě začnou vyhledávat situace, kde kritické hodnocení nehrozí. Prostě ty situace, kdy se doslova cítí bezpečně, kde nehrozí střet a jiné nepříjemnosti. To ale není zcela udržitelná situace. Člověk si zbytečně snižuje prostor k pohybu, omezuje si své okolí a celkem jistě snižuje množství kontaktů nebo vztahů, které by mohl běžně vytvořit.
Dobré je kritiku přijímat, přemýšlet nad ní, vzít si z ní ponaučení – pokud je nabízí a tak trochu být nad věcí. Upřímná, pečlivá a svědomitá práce by měla kritiku výrazně eliminovat.
